http://www.youtube.com/user/VERCATOMIK

http://www.diagnoza-mds.cz/

Ztratila sem sliny

Po super relaxacích sem se cítila zase o něco líp,byla sem už skoro v pohodě ikdyž to co sem všechno prožila ze začátku se jen tak vymazat nedá,ale užívala sem každého dne,takže sem nečekala že by mě zase něco mohlo překvapit.A bohužel překvapilo,jednoho dne sem totiž ztratila úplně sliny v puse.Ten pocit byl strašný,hrozné sucho v puse,polykat nešlo protože nebylo co,špatně se mi mluvilo takže sem zadrhávala.No byl to zase další šok překvapení protože to bylo najednou z ničeho nic.Musela sem nosit pořád nějakou lahev s vodou nebo nějakou tekutinou.Za každým slovem co sem chtěla vyslovit sem se musela napít abych vůbec něco byla schopná vyslovit.Myslela sem si že když sem ztratila chuťové buňky že to bylo něco hrozného,ale tohle bylo snad ještě horší.Ani si už přesněji nepamatuji kdy mě to přestalo,trvalo to asi skoro dva měsíce,tak jak to z ničeho nic přišlo tak to zase z ničeho nic odešlo že sem to ani nepostřehla že mám zase v puse sliny.
Dá se říct že sem se s každou tou nějakou překážkou tak zžila a zvykla si na to ,že sem si ani neuvědomovala to, že je zase všechno tak jak má být.

Reflexní terapie

Co to vlastně je ta reflexní terapie?
http://www.reflexni-terapie.cz/
http://www.drnatur.cz/reflexni-masaz.html
Tahle terapie-masáž byl super relax.Chodila sem jednou nebo dvakrát týdně.Byli sme většinou domluvení na dopoledne.Když sem přišla ke strejdovi a tetě domů,už sem měla nachystaný pohodlně gaučík na ležení.Lehla sem si na záda, strejda mě přikryl dekou a já se úplně uvolnila a relaxovala.Zavřela sem oči a masáž mohla začít.Strejda mi začal promačkávat různé ty body na chodidle ,na prstech a na celé ploše nohou.Já se uvolňovala s každým tím zmáčknutím nějakého toho bodu až sem upadla do spánku jak sem byla ze všech těch stresů napjatá.Byl to prostě super odpočinek taková ta úleva na duši i na těle.Tento proces trval pokaždé asi tak hodinku.Já sem asi ještě tak půl hoďky dospávala a když sem se probudila jako by ze mě odešlo všechno to špatné a mě bylo zase najednou o něco líp.
Také sem měla ten den hned zajištěný oběd u tety která mimochodem moc moc dobře vaří.Když sem se najedla ještě sme si povídali a já s dobrým pocitem odcházela domů a těšila sem se na další jak já sem tomu říkala-RELAX...Přesněji už nevím jak dlouho sem na tuto terapii chodila,ale vím že sem tu potřebu jít na tu masáž musela cítit že to chci a že mi to nějakým způsobem pomůže.Proto když už sem tu terapii přerušila tak sem tak silný pocit už neměla,věděla sem že mi to dodalo hodně velkou sílu dál bojovat a stačilo mi to ke zlepšení mého zdravotního stavu.Sem moc ráda že mám kolem sebe tak skvělou rodinu která mi pomohla v těch těžkých okamžicích a za to jim moc děkuj ikdyž se asi budu opakovat,ale ten dík patří všem co mi byli velkou oporou...

Každý den byl lepší a lepší

Od toho syrečkového záchvatu sem si dávala pozor na to co sním,měla sem strach že se zase budu dusit,takže sem byla opatrnější při výběru jídla.Ikdyž sem si dopřávala věci které sem ještě měla zakázané,ale to sem věděla že mi po nich nic nebude a taky to bylo pokaždé jen na zahnání chutě.Jinak sem si skoro rok musela hodně odříkat od různých potravin jak už sem se zmiňovala před tím.
Bylo mi čím dál lépe a lépe, u rodičů sem už byla jen na pár dní takže sem jinak fungovala už ve své domácnosti.Snažila sem se dohnat všechno najednou,jen se mi trochu ulevilo nevěděla sem co dřív.Každý den byl pro mě zázrak že se vše lepší.
Kontroly v HK byli sice stále po týdnu,ale léků ubývalo a krevní obraz ten byl v naprostém pořádku.Sice sem se musela stále hlídat abych nechytla nějakou infekci nebo nějakou virózu,protože sem ještě užívala léky na imunitu.Byla sem hodně oslabená ,neměla sem sílu něco zvednout natož napsat jak se mi dlouho klepaly ruce.Ale z toho všeho sem se dostala taky docela rychle,protože mám strejdu který mě moc pomohl od stresů a slabosti.Zajímá se totiž o reflexní masáže - terapie a já sem mu za to moc vděčná,protože mě to moc moc pomohlo i na psychiku.

Jízda v sanitce

Když manžel zavolal záchranku,já se jen klepala a snažila sem se dýchat aby se mi ta zástava dechu zase nevrátila.Pořád sem zvracela,byla sem úplně bez síly,neudržela sem se na nohou,prostě jako hadrová panenka.Mezi tím přijeli rychle rodiče aby se postarali o Vendulku,která se mezi tím vzbudila a hrozně brečela, chudinka nevěděla co se děje.
Když sanitka přijela museli mě odnést na nosítkách jak sem neměla sílu stát natož chodit.Pamatuji si že mě naložili do sanitky,dali mi přezemě nějaké prostěradlo aby mi nebyla zima,jenže já byla jen v noční košili a byla mi hrozná zima z toho jak mě nebylo dobře,takže sem se nemohla vůbec zahřát.Klepala sem se celou cestu až do Trutnova.Tam mě vyvezli výtahem ani už nevím kam přesně,ležela sem na lehátku na chodbě,dali mi něco v kapačkách na zklidnění a převezli mě dál do Hradce Králové.Ta cesta byla neskutečně dlouhá,mě bylo pořád strašně zle,byla mi zima,znovu sem nemohla dýchat a měla sem takový divný pocit že to už asi nevydržím.Když sme konečně dorazili do HK,převzali si mě sestřičky a už sem věděla že sem v dobrých rukou a dostanou mě z toho syrečkového záchvatu.
Manžel celou cestu jel za námi ,takže sem byla ráda že ho vidím a že byl se mnou.Sestřičky mě stabilizovali,píchnuli mi něco na uklidnění,převezli na pokoj a čekala sem na doktora.Když přišel,tak sem mu řekla co sem jedla no a hned věděl která bije.Olomoucké syrečky jsou zrající sýry takže mě to v těle začalo jakoby kvasit a tím mě to vyvolalo takový záchvat jakoby udušení.V nemocnici se mi pak už ulevilo,bylo něco po půl noci a já konečně přestala zvracet a mít zimnici.Do rána sem se z toho vyspala a bylo mi dobře jako by se nic nestalo.Nechali si mě tam ještě jednu noc na pozorování a potom už mě pustili domů.
Od této doby ať mám sebevětší chuť na syrečky sem je přestala jíst ač už můžu všechno,ale syrečky ty s i už opravdu NEDÁM!!!

Přestala sem dýchat

Ta chuť na olomoucké syrečky byla tak velká,že sem si je koupila a vůbec sem nemyslela na to že to ještě nesmím jíst,prostě sem je chtěla aspoň trochu ochutnat.Byla sem doma s rodinou,chystala se večeře a já si nachystala právě ty syrečky.Namazala sem si chleba s máslem,dala si na prkýnko jednu tu tyčinku syrečků a s takovou chutí sem se do něj pustila.Připadala sem si jako nějaký pes který slintá nad pořádným kusem masa.Takový to bylo blaho když sem snědla jednu tu tyčinku,myslela sem si že tu chuť zaženu jedním soustem,ale nešlo to zastavit,tak sem si dala nášup ještě jednu tu tyčinku syrečků.Další sem si už dál nedávala ,bylo mi dobře, žaludek byl spokojený a já taky.Vendulka se chystala už do postele, já se pohodlně uvelebila na gauč a najednou se mi udělalo špatně.Bylo mi jen tak divně od žaludku a trochu nazvracení.Na takové stavy sem byla ale zvyklá takže sem nebyla ani nějak vystrašená.Asi tak po půl hodině sem se vyzvracela a jakoby se mi ulevilo,jenže to právě teprve začalo najednou sem zvracela skoro každou hodinu,pak už to bylo asi po dvaceti minutách a já už neměla ani co zvracet.Najednou sem se začala dusit,myslela sem že to rozdejchám ale v krku se mi to sevřelo a já se nemohla nadechnout.Byl to takový pocit že se prostě udusím.Naštěstí sem se nadechnula,bylo to nekonečné než sem popadla dech,ale naštěstí sem ten dech popadla.
Manžel ihned volal záchranku aby se o mě postarali doktoři...