Dva roky po porodu

Vendulka byla už na světě, já sem se probouzela z narkózy a najednou přiběhl asi tak po dvou hodinách manžel co se děje že ho vůbec nikdo nevolal a ani nevěděl že už je dvě hodiny tátou a má dceru Vendulku.Přitom samotný císařský řez trval snad asi jen deset minut , on nejspíš netušil že by to mohlo být tak rychle a myslel si že nastali nějaké komplikace , čekal jen na zavolání sestřiček , bohužel ty na něj zapomněli.Dozvěděl se že už dávno ležím na Jipce tak ho poslali za mnou.Chudák měl slzy v očích jaký měl strach,hned jak sem mu řekla že máme dceru Vendulku rozzářil se a běžel se na ní podívat aby si jí mohli vyfotit a natočit na kameru.Já sem jí také viděla asi až po třech hodinách.Když mi jí přinesli poprvé ukázat byl to ten nejhezčí dárek co sem kdy dostala a zahltil mě jen a jen pocit štěstí.
V porodnici sme s Vendulkou leželi asi tak 14 dní než nás propustili domů.Když už sme bili doma jako rodina,bylo všechno tak jak má být.Vůbec mě nenapadlo že stále můj krevní obraz není v pořádku, cítila sem se sice unavená ale to tak to bývá , kolem miminek je vždycky nejvíc pozornosti.Vendulka byla hodné miminko , pořád jen spinkala a papala. Mě najednou tak po dvou měsících začali hnisat palce u nohou , musela sem na chirurgii kde my to umrtvili a ztrhli nehty.Ta bolest po tom když to přicházelo k sobě byla neskutečná.Ležela sem jen na gauči , nemohla sem chodit prostě nic.Takže sme zapojili babičku aby vozila kočárek , manžel se staral jak o malou tak i o mě. Když to bylo tak po měsíci relativně v pořádku musela sem hned na kontrolu na Hematologii do Trutnova jak to vypadá s destičkami ( trombocyty). Bohužel mě doktor nepotěšil a řekl mi že destiček mám málo ale né zas tak málo abych nemohla fungovat v domácnosti a tak normálně v běžném životě.Destiček bylo pouhých 60 což znamená jak sem už uvedla na začátku zdravý člověk by jich měl mít tak kolem 150-300.
Pan doktor mi vysvětlil že se musím šetřit , žádné vyčerpávání a být tak nějak v klidu. Jenže když je doma malé mimčo tak to pořádně ani nejde být v klidu. Nasadil mi léky které měli ten můj zdravotní stav udržet tak nějak v normálu.Užívala sem Prednison v různých dávkách,jezdila na časté kontroly, začala sem přibírat na váze , natýkat v obličeji.To vše trvalo tak nějak rok a půl a já vůbec nemyslela na to že by se mohlo přihodit ještě něco horšího.Stále sem si říkala že se to vše srovná , že to patří k poporodnímu stavu. Jenže bohužel léky nepomáhaly , mě se hůř dýchalo , každý krok byl pro mě horší a horší ,jen sem se zastavovala abych se mohla vydýchat. Najednou se mi začali objevovat na nohách modřinky , pak už to nebyly jen modřinky a pořádný modřiny které hrály všemi barvami. V noci sem měla křeče do lýtek že sem nemohla ani spát.
Z nosu mě snad každou chvilku tekla krev.
Při další kontrole na Hematologii mi pan doktor oznámil že se mu to nelíbí a musím na odběr kostní dřeně která se dělá z hrudníku aby mohl přesněji diagnostikovat můj zdravotní stav.Vůbec sem netušila o co přesněji jde , chtěla sem to mít jen co nejdřív za sebou.