Bezesná noc

Venku byl sníh a mě byla hrozná zima ikdyž se v autě topilo.Nemohla sem se vůbec zahřát,pořád sem se klepala ,vůbec to nešlo zastavit.Cesta domů docela utekla,Vendulka mi pořád něco vyprávěla a já jí jen poslouchala.Když už sme byli konečně doma hned sem ulehla na gauč a zabalila sem se do peřiny a jen si užívala to teplo domova.Najednou jakoby se mi ulevilo,ten stres a ta samota mě opustili.Byla sem moc šťastná že sem konečně doma s rodinou.Ani sem nepřemýšlela nad tím že by se mi mohlo přitížit.Špatně mi bylo pořád,zvracení mě ještě neopustilo,ale to už sem si tak nějak zvykla,hlavně že sem byla doma.Manžel mi uvařil čaj a musela sem hned spolykat několik léků,jenže sem v nemocnici léky užívala v kapačkách a doma už sem to musela zvládnout sama.Manžel měl ze začátku větší přehled co a kdy užívat,takže byl jako moje sestřička.Ta první dávka léků mi dala zabrat,jen sem to asi po půl hodinovém polykání ihned zase vyzvracela.Pamatuji si že mi ještě pan doktor říkal že ze všech nejdůležitějších prášků je Prograf který když vyzvracím tak ho musím ihned dodat.Byli to imunosupresiva,na podporu imunity.Takže se to pokaždé musela hlídat.Blížil se večer a já se tak moc těšila do svojí postele,konečně žádný budíček na raní odběry krve.Jen sem zalehla do postele hned sem usnula,ale bohužel asi jen na dvě hoďky.Pak už sem celou noc nemohla spát,vraceli se mi vzpomínky z nemocnice,bylo mi špatně a bála sem se že se budu muset vrátit znovu na izolaci.