Ty dny vůbec neutíkali,víkendy s rodinou a to ještě strávené v posteli,přes týden u rodičů to byla trochu změna,jenže taky zase jen v posteli nebo pro změnu na gauči.To že sem byla ale doma mě ze všeho nejvíc stavělo na nohy.Sem člověk který spěchá tedy spěchá v tom smyslu,že když sem měla nějaký den takový bez stavů zvracení,něco málo sem i snědla tak sem ihned chtěla všechno dohnat,prostě někam vyrazit na nákupy,na výlety, do Restaurace na dobrou večeři,jo mimochodem na kterou sem měla také na dlouho zákaz.Prostě žít ten den na plný pecky.
Když sem zrovna měla ten dobrý den,tak sem se rozhodla vyrazit na první procházku ven.Byl myslím začátek března,venku sníh,docela dost sněhu a co bylo nejhezčí svítilo sluníčko.Takže sem se pořádně nabalila,Vendulka s mamkou mi samozřejmě dělali doprovod.Nohy se mi klepaly z toho polehávání,jen sem vyšla ven a nadechla se toho čerstvého vzduchu ani nedokážu popsat jaký to byl super pocit.Jenže jak sem byla slabá,žádná energie tak sem to moc dlouho venku nevydržela,ušla sem pár kroků a byla sem hned unavená,takže sme jen stáli na sluníčku,Vendulka se válela ve sněhu a já byla šťastná že sem konečně byla venku....
Jen sme přišli domů já se převlékla a zalezla opět do postele a byla sem vděčná z ten sluneční den.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat