Co bude dál

Co bude dál,jak se to dá léčit,jaká je šance na uzdravení?????
Bylo tolik otázek najednou na paní doktorku.S takovou zprávou se hned tak těžko vyrovnáte.Nejhorší bylo že sem nevnímala co mi kdo říká protože sem měla v hlavě jen to že umřu.Doktorka mi řekla ať jedeme domů a ať přijedu tak za týden a v klidu by mi vysvětlila nějaký postup léčby.Když sem přijela domů tak byla první cesta k rodičům kteří hlídali Vendulku.Mamka hned poznala že se něco děje když mě viděla ubrečenou,jenže chudák netušila co jí řeknu.Hodně jí to vzalo,bylo vidět že se snažila mě nějak uklidnit přitom měla co dělat sama se sebou.Ten týden sme nedělali nic jiného něž pořád dokola rozebírali to jak je možný že sem onemocněla touhle nemocí.Byli to jen dohady jestli mi to vyvolalo to těhotenství jaký sem měla komplikovaný.Ale bohužel ani doktoři mi pořádně nevysvětlili čím se to objevilo.
Mám kolem sebe spoustu hodných lidiček kteří se mi nějakým způsobem snažili pomoct.Samozřejmě manžel který mě dodával sílu každý den s Vendulkou,bratr Milan a moje největší kamarádky Lenka a Veronika.Na všech bylo vidět že tomu taky nemohli uvěřit tak jako já.Blížila se kontrola u paní doktorky Bělohlávkové a já tajně doufala že mi řekne že to byl omyl a žádný druh leukemie nemám,že sem jen oslabená a budou stačit jen nějaké léky.Bohužel bylo to jen moje přání.Do ambulance sme šli s manželem zase spolu a poslouchali doktorku jaký bude řešení.Já sem se snažila poslouchat ale většinu víc vnímal manžel Tomáš než já,protože sem zase jen a jen brečela.Řekla nám že jedíný způsob léčby bude transplantace kostní dřeně,což znamená že se musel najít co nejdřív nějaký vhodný dárce aby se ta transplantace mohla uskutečnit...