Dovolenou sem si maximálně užívala,počasí nám vyšlo takže pohodička.Byla sem sice samá modřina a schovávala sem se do stínu protože se mě hůř a hůř dýchalo,ale byla sem s těma nejlepšíma lidičkama a nebyl ani v tu chvíli čas na slzy.Bohužel dovolená skončila,rychle a mě se ke konci prázdnin dělalo víc špatně,měla sem častější křeče do lýtek,destiček ubývalo čím dál víc,nemohla sem popadnout dech při rychlejší chůzi.Když sem přijela do Hradce na kontrolu,museli mi dokapávat krev protože bílých a červených krvinek také ubývalo tak abych aspoň mohla zase v uvozovkách fungovat.Také mě museli často zavodňovat protože sem málo pila tekutiny a z toho se mi také dělalo špatně.Dárce se stále hledal,při každé kontrole sem se paní doktorky ptala jak to vypadá.Byla sem na jednu stránku už nedočkavá protože sem chtěla aby ta transplantace byla za mnou a na druhé stránce sem se neskutečně bála.Vůbec sem neměla představu co to všechno kolem obnáší,slova jako transplantace kostní dřeně a chemoterapie která k tomu všemu patří bylo pro mě velké TABU.Což je naprosto přirozené,protože pokud se nic takového neděje právě vám tak se ani o tyto témata nezajímáte,ale jak mile se vás to týká,je to pak najednou všude kolem.V televizi se najednou objevuje více případů,dočítáte se více článků a přitom to je jen proto protože to právě prožíváte.
Najednou už byl podzim a já měla větší a větší strach co se mnou bude,paní doktorka mě upozornila na to že se může stát že už budu přes vánoce na transplantačním oddělení protože pokud se najde brzo dárce na nic se nebude čekat.Toho sem se právě hrozně bála že nebudu o svátcích s rodinou.Přála sem si aby to bylo až po Novém roce,jenže bohužel při další kontrole mi paní doktorka oznámila že se pro mě našel dárce z českého registru...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat