Celou cestu domů sem brečela bolestmi jak se na mě ti doktoři vyřádili a taky že sem musela znovu na ten hrozný zákrok který se pánům doktorům bohužel nepovedl na poprvé ze tří pokusů.Doma sem se snažila nějak zabavit abych na to nemyslela ale nějak to nešlo,stále dokola se mi to vracelo jak mě tam mučili.Jenže přišel den kdy sem opět musela odjed do Hradce na Hematologii a ten příjezd byl ještě horší než poprvé.Teď už sem věděla co mě čeká a nemine.Sestřička přišla zase s uklidňujícím práškem na utlumení ale to už sem věděla že mi to stejnak nezabere.Manžel byl samozřejmě se mnou a snažil se mě rozptýlit že se to teď určitě povede.Chtěla sem mu strašně věřit ale byla sem myšlenkami úplně jinde.Vešla sem do místnosti sedla si zase na lůžko a čekala.Tentokrát tam semnou byla jiná sestřička která byla taky moc hodná.Vše bylo už nachystané a přišel pan doktor tedy docent Žák,který mě řekl že dneska se to bude snažit vytáhnout on sám.Byl moc milý,nejdřív sem si povídali tak různě a já ani nepostřehla že už mi ten bok umrtvil.Tak sem hned zareagovala když to jde takhle bes bolestně takže se to tentokrát povede.Začal tedy zavrtávat do té kosti,bolelo to ale už sem snad byla imunní prti té nepříjemné bolesti.Řekl tak a teď už sem na místě a vytáhneme ten kousek kůstky.Nadechla sem se cítila sem zase ten podtlak ,vykřikla sem a bohužel NIC.
Rozbrečela sem se a prosila ať mě raději uspí jen abych nemusela pořád dokola trpět v těch bolestech.Pan docent mi řekl že to zkusí ještě jednou a že to budou muset tedy pak provézt pod narkózou.Dělal všechno možný aby se mu to povedlo a nakonec se mu to podařilo na podruhé.Byla to velká úleva že se to konečně podařilo.Chtěla sem hned vidět kvůli čemu sem tam trpěla.Byl to takový škaredý kousek kosti ale konečně byl venku.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat