První den na izolaci

Byla sem vysprchovaná,převlečená do pyžama a čekala sem na sestřičku.Když přišla, prohlídla si věci které sem vyndala na ten vozík a vydesinfikovala je.Pak už sem šla tou chodbou kde bylo hrozné ticho a zavedla mě k mému pokoji tedy BOXU jak oni tomu říkají.Než sem si stačila vybalit věci přinesli mi oběd,na který sem neměla vůbec chuť .Začala sem brečet,přpadla mě hrozná lítost a chtěla sem utéct,ale věděla sem že to byl zase jen takový moment kdy sem se potřebovala vybrečet.Sestřička mě utěšovala že to všechno zvládneme.Pak přišla paní doktorka Bělohlávková a seznámila mě se vším co mě čeká a nemine.Odebrali mi znovu tentokrát asi skoro 15 ampulí krve,to mi už bylo skoro na omdlení,vysávali to ze mě jako upíři.Napíchli mi do ruky kanylu a dali mi vykapat něco přes 2l tekutin což začalo kapat asi tak kolem 14hod a mělo to dokapat po půl noci.
Stále sem se tak nějak rozkoukávala ikdyž nebylo ani po čem.Jedna postel,sprchový kout se záchodem,lednička a televize.Hned jak to bylo možné sem se připojila k počítači a byla sem ve spojení s rodinou.To mě uklidňovalo ze všeho nejvíc.Sestřičky mě každou chvilku měřili teplotu a tlak a taky sem musela místo do záchodu čůrat do takové bandasky aby věděli kolik toho za den načůrám,měla obsah asi kolem 2l.Taky sem musela zapisovat na takový papírek čárky pokaždé když sem vypila skleničku tekutin,což u mě byl a stále je ještě velký problém.Takže těch čárek tam bylo pokaždé málo,ale snažila sem se to tak nějak dohánět abych opravdu pila,jinak by mě museli pořád zavodňovat přes kapačku.
Paní doktorka přišla pak asi ještě jednou a to mi už řekla že druhý den mi začnou dávat cytostatika což je chemoterapie a v mém případě bude podávána v práškách.Takže další den už od 6hod od rána mi to začne...