Bude mi špatně?

Tak tohle byla snad každodenní otázka na sestřičku.Počítala sem totiž s tím že hned jak mi začnou dávat chemoterapii bude mi špatně a budu jen a jen zvracet.Tak sem každý den sestřičku upozorňovala "sestři je to dobrý nic mi není,zvládám to dobře."To sem si myslela že když mi není špatně tak že to bude super a nebude to tak hrozný jak se jinde píše v různých brožurkách.Ty první čtyři dny to byla pohoda,každodenní stereotyp.Budíček v 6hod,odebrání krve,očista celého těla,hygiena tam byla hodně přísná,kvůli různým bacilům a infekcím,pyžamo každý den čisté,povlečení taky.Potom byla snídaně,čekání na vizitu,když přišla uklízečka tak to si člověk aspoň trochu popovídal.Dlouhé chvíle sem využívala ke koukání na TV ikdyž sem jí měla zapnutou jen pro ten pocit abych tam nebyla sama.Dopisování s rodinou a známými mi hodně moc pomáhalo,brouzdala sem stále na internetu a ten čas utíkal aspoň rychleji.
To už bylo poledne,oběd se podával už kolem 11hod,hned následoval polední spánek,když nepřijela náhodou návštěva tak zase TV,počítač,pokec s uklizečkou a také byla ještě i pozitivní věc že sem každý den ještě mohla na takovou procházku na chodbičku protože mi zapínali na boxu takové modré světýlko takové jakoby ozáření pokoje aby zničili veškeré mikroby a bacily.Bylo to skoro na půl hoďky takže sestřičkám sem dělala společnost a oni mě.Večeře už byla kolem 17hod,zase očista a příprava ke spánku.Ještě nějaký ten seriál a hurá do hajan abych měla ten další den rychle za sebou.
Tyhle první čtyři dny byli pohodička ale pátý den to už bylo horší,už se mi začalo dělat špatně od žaludku ale zatím se to dalo ještě tak nějak ustát.To sem už jen ty dny prospávala,aby to nebylo ještě horší.Sedmý a osmý den mi už dávali nějakou chemii do žil,protože se už blížila transplantace,to už se mi dělalo špatně víc a víc,začala sem zvracet,měla sem průjem což bylo hrozný protože sem měla pokaždé co dělat abych to stihla na WC,ještě ke všemu když jste připojení ke stojanu který je vám stále v patách...