Stěhování na sedmé patro

Druhý den co mi byla transplantována nová kostní dřeň se nedělo nic nového,stále mě nebylo dobře,zvracela sem takže sem nemohla už ani pořádně jíst.Napojili mě na umělou výživu.Byl to takový velký pytel bílé tekutiny,vypadalo to jako mléko.Mě to v tu chvíli ale bylo jedno co do mě pouští,hlavně že sem měla nějakou výživu.Snad každou hodinu sem prosila o něco na zklidnění té nevolnosti,jenže sem dostávala už tak silné dávky že to ani moc nezabíralo jak si na to tělo zvyklo.Odpoledne přišla sestřička a začala mi balit věci že se budem tedy stěhovat na sedmé patro.Neměla sem náladu se někam stěhovat,jen sem se pohnula už to bylo zase všechno venku.Teda ono už ani nebylo co.No ale nedalo se nic dělat stěhovat se muselo.Takže mě převezli s postelí výtahem do sedmého patra shodou okolností na stejný box č.6 jako sem byla na tom šestém patře.Sestřičky tam byli taky hodný ale až na jednu vyjímku.Asi sme si obě nepadli do oka,byla na mě kolikrát dost nepříjemná,jak mě bylo pořád špatně tak mě to dávala najevo takovým způsobem,jako že nejsem jediná co tam trpí.To já sem ale věděla moc dobře že tam nejsem jediná.Když mě bylo pokaždé zle tak sem si vyhledávala určitou polohu aby to nebylo tak hrozné.Jenže jak sem byla napojená na ten stojan přes tu kanylu co sem měla zavedenou v krku tak sem byla kolikrát omotaná kolem dokola.A za to mě taky pokaždé tak vynadala.Jenže v té chvíli když vám není dobře tak se snažíte dělat všechno možný aby se ulevilo.Moc dobře sem věděla že tu kanylu tam mám a vžádném případě bych si ji nevytrhla.Hold sestřička byla na mě nějaká vysazená,chápu že tam jsou několik hodin denně a pomáhají jak se dá,ale bohužel i ten pacient to tam nemá zrovna jednoduché.Asi se budu několikrát opakovat,chyběla mi tam moc moje maminka která když mě bylo doma nějak zle tak mě obejmula a hned se mi ulevilo.To mi tam tímhle způsobem nemohla pomoci nikdo..